Morčata pocházejí z Jižní Ameriky, především z Peru a Chile, kde se ve volné přírodě vyskytují i dnes. V dobách objevení Jižní Ameriky byla tato malá zvířátka chována jako domácí a obětní mazlíci, a již v těchto dobách byly známé různé varianty zbarvení, jako je červené, černé a dvoubarevné morče. S tamějšími domorodci sdílela morčata obydlí a živila se rostlinými zbytky z kuchyně. Tehdy sloužila také jako zpestření jídelníčku, k čemuž slouží v některých jihoamerických zemích dodnes.

Naše ochočená domácí morčátka pocházejí z divokého morčete Cavia aperea porcellus, které mělo podobné zbarvení jako dnešní zlaté aguti.

Dnes známe již několik druhů morčat. Mezi chovateli jsou rozšířena nejen morčata domácí, která dorůstají velikosti kolem 1200g, ale také CUYS, která dorůstají do váhy až dvou kil, ale jsou u nás plemenem relativně novým. Mnoho chovatelů tedy stále pracuje na jejich rozšíření jak v barevném, tak v plemenném rázu. Momentálně je snaha rozšířit řady Cuys dlouhosrstých plemenech. Nevýhodou tohoto plemene je však jejich větší velikost, která souvisí i s vyšším výdejem za chovnou skupinku a povaha, která se stále ještě s domácím morčetem nedá pořádně srovnat. Cuys jsou zkrátka osobnosti a stále si udržují svou nedůvěřivou a plachou povahu, ale samozřejmě najdou se i vyjímky a záleží jen na každém z nás kolik času svému miláčkovi věnuje.

Třetím známým plemenem morčete je CABAYOS, který dorůstá velikosti až 4 kil, ale bohužel nevím o nikom, kdo by se jejich chovu u nás věnoval. Cabayos stejně jako Cuys jsou morčata určená původně k hospodářským účelům, a tak se jejich chov co by mazlíčků rozjíždí velmi pomalu. Navíc obě tato plemena trpí takzvanou polydaktilií ( mnohoprstí ), která je v podstatě projevem genetické vady, která doprovází obří vzrůst. Narozdíl od morčat domácích, kde se na předních nožičkách vyskytují 4 a na zadních 3 prsty, u cuys i cabayos jich může být mnohem více, a to jak funkčních, tak i ve formě paspárků.